Studenti adiktologie ve VFN vol. 2

Před nedávnem jsme vám přinesli zprávu o studentech adiktologie, kteří se na výzvu fakulty dobrovolně přihlásili jako pomocníci na covidové jednotky. Každý z nich si s sebou odnáší neocenitelnou zkušenost a my jsme rádi, že jsou ochotní ji s námi sdílet.

Dnes bychom vám proto rádi představili další výpověď studentky Míši:

"Studuji 2. ročník kombinované formy adiktologie a k tomu pracuji v nízkoprahových zařízeních pro lidi bez přístřeší a s poruchami z užívání. Tento obor jsem si vybrala jako nadstavbu ke kvalifikaci sociální pracovnice, protože si myslím, že lidé s poruchami z užívání jsou nejvíce stigmatizovanou skupinou klientů sociálních služeb a je potřeba udělat něco pro ně a šíření osvěty o (nejen) této oblasti duševního zdraví.

Jelikož pracuji pouze na malé úvazky, mám vedle zaměstnání a školy i čas, který jsem se rozhodla věnovat dobrovolničení na II. interní klinice VFN. Strávila jsem tam jen pár desítek hodin, ale byla to pro mě velká a užitečná zkušenost. Byla jsem na koronární jednotce, kde mají běžně i mimo COVIDové období hodně pacientů v kritických stavech, připojených na ventilátory a mimotělní oběhy, takže je to práce vyčerpávající nejen fyzicky, ale i psychicky. Obdivuji sestry, které tam na rozdíl ode mne tráví několik let stovky hodin měsíčně. Mou náplní práce byla nekvalifikovaná výpomoc - nošení věcí ze skladu, doplňování, úklid, nebo pomoc s hygienou pacientů v COVIDovém pokoji, kde se střídaly party v kompletním ochranném vybavení po třech hodinách.

Snažila jsem se zapamatovat si všechny pacienty jménem, přestože byli v umělém spánku a nemohli jsme s nimi ani promluvit. Pocit odosobnění od nehybného těla, se kterým manipuluji, mi přišel nejhorší. Někteří lidé zemřeli, aniž by se ještě stihli probudit. U jiných se však po týdnech hospitalizace jako by zázrakem začal stav zlepšovat a plíce regenerovat. Viděla jsem lidi s původně velmi nepříznivou prognózou se probouzet, mluvit a rehabilitovat.

Dnes už je COVIDový pokoj na tamní jednotce zrušený, protože není potřeba, a stejně tak i moje pomoc. Odnáším si tedy odtamtud hlavně pocit naděje."