Studenti adiktologie dobrovolničí v době covidu ve VFN
Hrdinové dnešní doby se nachází i mezi studenty adiktologie. Mezi nimi je totiž hned několik dobrovolníků, kteří zareagovali na výzvu fakulty a nyní bez nároku na honorář vypomáhají na JIP odděleních pro covidové pacienty nebo v mateřských školách pro děti zdravotníků. My si jejich nasazení velice vážíme a jsme rádi, že se s vámi můžeme podělit o výpovědi několika z nich.
Jako první se vám představí student Dominik:
"Jmenuji se Dominik a studuji 1. ročník
adiktologie v kombinované formě. V normálním zaměstnání dělám nákupčího ve
firmě zabývající se zavlažovacími systémy. K adiktologii jsem se dostal tak, že
jsem se sám ze závislosti léčil, studium beru jako šanci lépe pochopit sám
sebe, svoji závislost, a ještě při tom být prospěšný okolí. Samozřejmě je tam i
motivace zvýšení sebevědomí dokončením vysoké školy a dokázat i sám sobě, že na
to mám. Kromě práce a školy ještě hodně běhám, zrovna včera (pozn. red.: včera se váže na dobu mezi službami v nemocnici) jsem běžel s
kamarádkou maraton a mám i spousty dalších zálib (vaření, kreslení, hraní her,
squash atd.), prostě se snažím a potřebuji mít svůj čas nějak smysluplně
vyplněný.
V tuto chvíli ještě chodím o víkendu vypomáhat do VFN na 1. chirurgické oddělení k pacientům s covidem. Dělám spíš takové nápomocné činnosti jako třeba doplňování pomůcek, dezinfekce, úklid, pomoc s povlékáním atd. K pomoci jsem se dostal tak, že jsem zareagoval na e-mail ze školy ohledně žádosti o pomoc. A vzhledem k tomu, že jsem mohl - a i já sám jsem v minulosti potřeboval pomoc, kterou jsem obdržel, bylo by mi asi samotnému před sebou tak nějak hloupě, kdybych na to nezareagoval. A tak tu teď sedím na sesterně a píši tento e-mail. Vedlo mě k tomu i to, že sleduji dění kolem celé této situace a přišlo mi, že i pro ty lidi ve zdravotnictví to musí být dlouhé a vyčerpávající. A vzhledem k tomu, že jsem ten e-mail obdržel i já, tak jsem si říkal, že už to opravdu nebude sranda.
Zkušenost je to určitě zajímavá a pro mé budoucí povolání si myslím užitečná. Hlavně co se týká toho nemocničního prostředí a práce ve zdravotnictví. Jako zdravotník se cítím tak nějak prospěšný a docela bych to i dělal. Na druhou stranu žiji v Praze a platím nájem, tak je to pro mne v tuto chvíli nereálné, hlavně z důvodu, že zatím nemám zdravotnické vzdělání a mohl bych dělat maximálně na nějaké nižší pozici."
